Les Vidrholec

Již v dávných dobách bylo okolí Běchovic zarostlé mohutnými lesy, jak dokazují názvy později vzniklých vsí - Dubče, Dubečku, Doubku a Háje. Lesy byly káceny a mýtiny se měnily v úrodná pole, potřebné pro výživu stále se zvětšujícího počtu osadníků.

Z dřívějších mocných lesů a hvozdu zůstaly jen nepatrné lesy v Litožnici a v Dubči. Jen les, táhnoucí se mezi Běchovicemi a Úvaly - Vidrholec neb Fiedrholec zvaný - uhájil si svojí rozlehlost, přerušenou jen pozemky, na nichž vykáceny stromy pro stavbu železné dráhy roku 1840. Ve středověku byl Vidrholec obávaný svými dočasnými obyvateli - lapky a loupežníky, kteří ohrožovali nejen krajinu v okolí Běchovic, ale hlavně císařskou silnici, hlavní dopravní tepnu v době, když ještě nebyla vystavěna železnice. Zde byly přepadání nejen chodci, ale i formani a poštovní diligence. Ještě v letech 1668-70 táhl se les po obou stranách silnice až ke Kolodějům.

Smolné neb katovské knihy hrdelního práva v Říčanech, Kolodějích, Kouřimi a registra komorního soudu v Praze nám zachovaly některé zprávy o řádění loupežníků ve Vidrholci. První zprávy o něm nacházíme roku 1142, kdy kníže Vladislav, krátce po svém nastoupení na knížecí stolec, nechal svými zbrojnoši obklíčiti les Vidrholec, loupežníky pochytati, odvésti k hrdelním soudům v Kouřimi a Kolíně, kde byli po mučení popraveni.

S uprchlými lupiči z Vidrholce se shledáváme později v různých městech, kde na mučení přiznávali k četným vraždám a loupežím zde prováděným. Tak roku 1511 v měsíci březnu stíhali Pražané pomocníky Kopi Dlanského, kteří se usadili v lese Vidrholci dva z nich. Mladé to chlapce dne 20. Března nechali Pražané na smyku vyvésti z Prahy a stíti. Roku 1520 Vendula Berková, oblečena v mužské šaty, přepadla s několika svými pomocníky obchodníka Jana Mrkuse ze Slaného, který tudy projížděl a praštíc ho dubovým kyjem do hlavy, vzala mu nejen plátěné zboží ale i dva koně. Na jednoho z nich sedla a zmizela se vším v hustých houštinách ve Vidrholci. Z tyto činy byla upálena. Jakási Barbora Prskačka, která s lupičskou hordou si troufala i na katův průvod, jedoucí do Brodu na popravu, byla jata a též popravena. Jakýsi Jakoubek se vyznal před pražským soudem na mučidlech k četným přepadení ve Vidrholci, Přiznal se ke čtyřicetiosmi loupežím ve Vidrholci, jež učinil během dvou let a z toho byla celá řada vražd. Za své nelidské týrání byl odsouzen ke čtvrcení a upálení.

Roku 1530 dne 21. května píše hejtman českého království urozenému vládykovi Václava Mandelíkovi z Chrástu a na Kolodějích, aby se ujistil Jírou z Hostovic, svým člověkem, na něhož nějaký Říha, den před tím sťatý, vyznal, že spolu loupili na Vidrholci. Hejtman přikazoval, aby ohlásil den, kdy pražané mají přijeti do Koloděj a vzíti Jíru k útrpnému právu. Právo popravy či soudu si páni Koloděj hájili velmi důtklivě. Roku 1544 byl zabit v Běchovicích od kolodějských poddaných člověk a Kateřina Mydlářka, žádala Václava Mandelíka, aby mordéře ujistil a k nejbližší popravě a k pořádnému právu do Nového města Pražského mordéře poslala. Mandelík však prohlásil, že Koloděje zámek jsou a předešlí držitelové že při něm popravy užívali a oznamoval, že na Kolodějích jí právo hradičné pořádné dá, přijme k sobě z měst pražských i odjinud přisežné osoby přespolní. Komorní soud potvrdil jeho výklad, aby tak na Kolodějích učinil a to proto “že Koloděje za zámek se jmenují a vyhlašují”-

Již pořekadlo, dnes dosud užívané “je tam jako na Vidrholci” - označovalo nebezpečnost lesa, který tehdy náležel kolodějskému panu Mandelíkovi z Chrasti. Byl-li vydán rozkaz k honbě na lupiče, pod trestem museli se stíhaní zúčastnit všichni majitelé okolních dvorců. Na jeden takový “okřik” se mandelík z Chrástu nedostavil a byl proto pohnán k zodpovědnosti, jak o tom svědčí zachovalá listina té doby.

Urozené vladyce Václavovi Mandelíkovi !

Službu snesl jest na nás urozený pan Adam Říčanský z Říčan hejtman kraje kouřimského. Kterak ty sobě času minulého s poručení našeho psal, aby na gruntech svých na Vidrholci okolo silnice, les a trniny posekati dal, ale že si ty tak se nezachoval a lesů těch vosekati nedal a protož my tobě z úřadu našeho namístě jsti poroučejíce, přikazujeme, aby týž lesy a trniny posekati dal vedle nařízení zemského, aby se tu mordové a škody poddaným i jiným lidem nedály. Druhá jest na nás též vzneseno, kterak teď nedávných časů, když na témž Vidrholci mord a loupež se stala a týž pan Adam “Vokřik” učinil, aby honili, že jest žádný, ty, ani tvoji lidé nehonili. A protož tobě pokládám čas tento čtvrtek příští, aby před námi a úřadem naším stál a toho se, proč si toho i lidé tvoji neučinili, spravil.

Dán v Praze v pátek po třech králích 1530

Jindřich Berka z Dubé

Volfart Planknar

Roku 1545 vyznal Martin Knap na mučení v Táboře, že na Vidrholci jednu sukni a dvě šavle, Manda Suchá, zvaná též “krdlešnice, za své krádeže a loupení v českobrodských lesích obdařena byla jihočeským soudem r. 1545 šibenicí.

Roku 1548 ve středu po provodní neděli byl vyslýchán Petr, šenkýř z Prahy, na útrpném právu města Rakovníka vyznal, že na vidrholci se svými pomocníky býval, ale nic prý tam nevzali. Jmenoval též své pomocníky - jednomu říkali Pička, druhému
Vaněk, sládek, třetímu Kožíšek, čtvrtému Šrámek.

Handléř Blyšek Vodňanský jel v březnu 1557 na fůře se svou manželkou a dvěma dětmi do Brodu. Náhle uprostřed lesa vyrazili na ně dva zakuklení lapkové a žádali peníze, které mají u sebe. Vystrašený Blyšek “vpláč žalostivý” prý se dal a prosil klečíc na fůře, aby na něm nic nechtěli, že žádných grošů u sebe nemá, neboť teprve na jarmark jest se mu bráti, ale marně je ujišťoval. Když se lupiči již sápali pod plachtu vozu, paní Voršila Vodňanská, rázná to žena, seskočila z fůry, líšeň od vozu utrhal a počala jimi lupiče mlátiti, takže oni, v hanlivý outěk se dali.

Ještě v pozdějších letech (1668-1671) zvláštní sněmovní dekrety nařizovaly, aby pro bezpečnost lesy a rostliny po obou stranách silnice, na dostřel z pistole vysekány, při čemž hrozeno pokutou 30 zlatých rejnských z každého nevysekaného provazce lesa.