Obsah

říjnové Slovo 

 

Milí Běchovičáci,

 

když každý měsíc hledám inspiraci pro svůj text do slova starosty, čerpám často z osobních zážitků nebo zkušeností svých blízkých a přátel. I mezi starosty pražských městských částí mám řadu přátel. Někteří slouží i déle než 20 let a svým občanům mají stále co předat. Jiní se svůj úřad učí první volební období a každý den se snaží lépe porozumět vztahům v naší společnosti.

 

Práce starosty je rozmanitá. Možná jedna z nejrozmanitějších, které společnost nabízí. Krom jistého vlivu máte možnost být u toho, když se odehrávají ty nejdůležitější okamžiky vašeho města či obce. Když se "to povede" máte na chvilku vyhráno. Když ne, dostanete "po tlamě". Stav věci, který je naprosto běžný v jakémkoli odvětví, oblasti, skupině, prostě v celé společnosti. Více než kde jinde se, ale starosta stává hromosvodem lidské zloby za nefunkční úřady. A je to logické. Stává se symbolem vládnoucí garnitury a musí si sakra dobře rozmyslet, co bude říkat k citlivým tématům. V mnoha ohledech se stává soudcem a zároveň mediátorem sporů. V jisté nadsázce lze říct, že na něm leží vše, co se v obci stane.

Letos v říjnu tomu bude 14 let co pracuji jako starosta u nás v Běchovicích. Za tu dobu jsem si prošel asi tou nejlepší školou kompromisu, polykání nadávek i přijímání složitých výzev. Výzvou ze všech nejsložitějších se pak stala ta s názvem „Nevyhořet“. Neztratit chuť hledat cestu a nabídnout ji ostatním. Mít dost síly ji prosadit, a ještě více k přijetí jejího odmítnutí. Nebát se polemiky na nepříjemná témata a být schopen přijmout bolestivou prohru. Je toho mnoho a mnohdy ne vždy příjemného. I přes to mě to pořád baví a motivuje.

A proč to vlastně všechno píšu?

Ne každý starosta má tu kliku, že může pracovat v Běchovicích. Za posledních 14 let ušly Běchovice obrovský kus cesty. Nemluvím o tom, co se postavilo, ale o tom, jaké máme mezi sebou vztahy. Možná mi to někdo brzy nacpe zpátky do chřtánu, ale mám pocit, že spolu lidé mnohem více mluví. Sousedé se rádi potkají na Svátku sousedů. Na startu běchovické desítky se sejdou i ti, kteří normálně moc nesportují... jen proto, aby to zažili s přáteli. Po 14 letech mám prostě pocit, že umíme lépe mluvit o důležitých věcech a tím i předcházet spoustě nedorozumění.

Když se pak podívám do jiných městských částí, kde často panuje silné napětí mezi znesvářenými skupinami zastupitelů, resp. stejně znesvářenými skupinami občanů, musím říct, že chápu, že v některých místech politika přitahuje buď lidi neschopné anebo naopak ty všehoschopné. Vytrácí se chuť pracovat a maximalizuje se touha po přežití anebo zisku. Chápu, že si mnozí z mých kolegů zaslouží ostrou kritiku. Jen je třeba po hříchu dodat, že do vypjaté atmosféry plné hněvu se nové tváře zrovna nepohrnou. Nebudou chtít zažívat to, co jejich předchůdci. A když už se rozhodnou do politiky vejít, bude to s předsudky a obranným štítem proti všem a všemu. Cesta, která nikam nevede je špatnou cestou. Pojďme proto zkusit zmírnit některé negativní projevy, které my Češi umíme tak dobře, a zkusme je nahradit vyšší mírou porozumění. Mnohdy stačí jen zvednout telefon a zeptat se. A věci, které se zdají být nesmyslné svůj smysl třeba najednou dostanou. Jen to zkusit.

Pokud jste to dočetli až sem, musím před vámi smeknout a zároveň vás ujistit, že tohle není moje stížnost na vás, na Běchovičáky. Chtěl jsem jen naznačit, že jsem rád, že pro vás mohu 14 let pracovat, a že vím, jak komplikované to může být pro starostu jinde. Že jsme spolu ušli ohromný kus cesty, a že to pořád stojí za to.

Děkuji za spolupráci, vaši energii a porozumění.

 

Ondřej Martan

váš starosta